BLANKA Z VALOIS
Blanka z Valois (křtěná Markéta) (1316 – 1. srpna 1348, Praha) byla česká a římskoněmecká královna a moravská markraběnka.
Byla dcerou hraběte Karla z Valois a jeho třetí ženy Mahaut ze Châtillonu, sestrou francouzského krále Filipa VI. a první manželkou českého a římského krále (později císaře) Karla IV. Lucemburského.
Svatba
Blanka vyrůstala na francouzském dvoře svého bratrance Karla IV. Sličného, kde se jí věnovala hlavně královna Marie, mladší sestra Jana Lucemburského. S Karlem, který se na francouzský dvůr dostal po neshodách svých rodičů, byla oddána ještě jako dítě 15. května 1323 v Paříži se svolením papeže Jana XXII. Krátce před sňatkem stejně starý korunní princ Václav přijal biřmování a s ním i jméno Karel - po francouzském králi Karlovi IV.
Důležitost tohoto svazku se zvýšila v roce 1328, kdy vymřela hlavní linie francouzského královského rodu Kapetovců. Tehdy se prostřednictvím Blančina bratra Filipa VI. dostala na trůn vedlejší rodová linie Valois. Spojenectví mezi českým královstvím a Francií bylo potvrzeno v roce 1331, kdy byla sestra Karla IV. Jitka provdána za francouzského následníka trůnu Jana.
Manželka Karla IV.
Blanka samotná strávila první léta po svatbě v Lucembursku a Karel v Itálii a jako manželé spolu začali žít až poté, co 12. června 1334 dorazila Blanka do Prahy v průvodu francouzských dvorních dam a dvořanů.
Oba se ovšem střetli s tvrdou realitou českých zemí, kde vládla sebevědomá šlechta, jelikož král Jan Lucemburský trávil čas v cizině. Pro Karla to jistě znamenalo výzvu. Blanka se rychle naučila česky a německy, byť většinou žila stranou společenského života. Zůstala v českých zemích i v době, kdy Karel byl v cizině.
25. května 1335 se manželům narodilo první dítě, dcera Markéta, pojmenovaná po matce (provdána za uherského krále Ludvíka I., zemřela v roce 1349). Na nátlak svého tchána, krále Jana, byla Blanka nucena v roce 1337 přesídlit do Brna.
V roce 1342 se jí narodilo druhé dítě, Kateřina (provdána za rakouského vévodu Rudolfa IV. Habsburského a poté Otu V. Braniborského).
2. září 1347 byla v Praze korunována českou královnou.
1. srpna 1348 Blanka zemřela po krátké nemoci ve věku necelých dvaatřiceti let. Pro Karla to byla citelná ztráta, z původně politického svazku se stalo plnohodnotné manželství. Po Blance mu zůstaly alespoň dvě dcery, syna ovšem neměl, a tak se brzy oženil s Annou Falckou.
Blanka z Valois je pochována v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
Potomci
- Markéta Lucemburská (1335 - 1349)
- ∞ 1342 Ludvík I. Veliký
- Kateřina Lucemburská (1342 - 1395), rakouská vévodkyně a braniborská markraběnka
- ∞ 1353 Rudolf IV. Habsburský
- ∞ 1366 Ota V. Braniborský
