Albrecht II. Habsburský (16. srpna 1397 – 28. října 1439, Neszmély (Nesmily) u Ostřihomi, Uhry, rakouský vévoda (jako Albrecht V.), byl druhý panovník z dynastie Habsburků na českém trůně (korunován 1438), dále král uherský a německý (1438–1439). Jako český a uherský král byl Albrecht I., jako německý král Albrecht II.

Dědic Zikmunda Lucemburského

Jeho otec zemřel když mu bylo 7 let, jeho poručníkem se posléze stal Zikmund Lucemburský. V roce 1420 se zúčastnil první křížové výpravy proti husitům, když s Oldřichem z Rožmberka obléhal neúspěšně nově založený Tábor. O dva roky později se stal Zikmundovým zetěm, když si vzal za manželku jeho jedinou dceru Alžbětu a získal také od něj v léno Moravu (v roce 1423).

Alžběta byla dědičkou českého a uherského trůnu, ačkoliv příliš společného s původní uherskou královskou dynastií Arpádovců už neměla, jejich krev už v této době byla ovšem velmi řídká. Co se týče českých předků, jejím dědem byl Karel IV., syn poslední Přemyslovny Elišky. Mezi její předky patřili i Přemysl Otakar I. a jeho druhá manželka Konstancie Uherská, dcera uherského krále Bély III. Sám Albert měl mezi předky Bélu IV. Uherského.

Králem

Zikmund sice označil Albrechta jako svého dědice, ale ten se po jeho smrti v roce 1437 domáhal panovnických práv na mnoha místech poměrně obtížně. Přesto se mu postupně podařilo získat německou, uherskou (korunován 1. ledna 1438) i českou (korunován v červenci 1438) korunu. V Čechách se proti Albrechtovi postavila strana vedená Ptáčkem z Pirkštejna, která nabízela korunu polskému princi Kazimírovi. Tomuto nespokojenému křídlu husitů se sice opět podařilo ubránit Tábor, avšak polské vojsko se před Albrechtem stáhlo a ten své zájmy tedy uhájil.

Následující rok se vydal Albrecht do Uher kvůli výpravě proti Turkům, ale odnesl si odtud úplavici, na kterou na konci října 1439 skonal ve vojenském táboře nedaleko Komárna. Teprve několik měsíců po jeho smrti mu Alžběta porodila syna Ladislava, který získal přídomek Pohrobek. Starší syn Jiří v té době již nežil.

Albrecht II. byl třetí panovník Svaté říše římské z dynastie Habsburků.

Dědictví potomků Albrechta a Alžběty

Alžběta Lucemburská se snažila hájit dědická práva svého syna na uherský trůn, což se ale podařilo až po její smrti. Ladislav Pohrobek se nakonec v roce 1444, po smrti Vladislava Varnenčika, stal uherským králem. Správcem království po dobu Ladislavovy nezletilosti se stal sedmihradský vojvoda János Hunyady. V Čechách byla situace složitější, zemi spravovaly zemské sněmy. Českým králem byl Ladislav uznán až v roce 1453. Správcovskou funkci vykonával Jiří z Poděbrad.

Dcera Albrechta a Alžběty Lucemburské Anna (1432 - 1462) se vdala za Viléma Saského, druhá dcera Alžběta Habsburská (*1436) se později provdala za Kazimíra IV. Jagellonského a stala se polskou královnou a litevskou velkokněžnou. Polská královna Alžběta byla matkou pozdějšího českého krále Vladislava Jagellonského, který tak měl dynastické spojení nejen s Jagellonci, ale i Lucemburky a Habsburky.

Potomci

28. září 1421 se Albrecht v Praze oženil s českou a uherskou princeznou Alžbětou Lucemburskou (1409-1442), dcerou císaře Zikmunda. Měli spolu čtyři děti:

• Anna Habsburská (1432 - 1462) , saská vévodkyně ∞ 1446 Vilém III. Saský
• Jiří (*/† 1435)
• Alžběta Habsburská (1436 - 1505), polská královna a litevská velkokněžna ∞ 1454 Kazimír IV. Jagellonský
• Ladislav Pohrobek (1440 - 1457), český a uherský král